Dnes budu velmi osobní

Mám dvě skvělé dcerky a obě se narodily císařským řezem.

U starší dcerky jsem měla vysoký tlak a u mladší mi bylo řečeno, že by neprošla porodními cestami. I přesto, že mi nejbližší říkali, že to nebyla moje vina a že jsem to nemohla ovlivnit, roky jsem cítila, že jsem:

selhala jako matka

selhala jako žena

a ovládal mě pocit viny a strachu

Postupem času, se tyto pocity zmírnily, ale věděla jsem, že jsou stále ve mně a je otázka času, kdy se znovu vynoří z mého nitra.

Před pár dny jsem vedla rozhovor s úžasnou ženou, která měla velké komplikace při porodu. Nakonec porodila císařským řezem, ten však byl proveden pozdě. Dcerka měla otok na levé části mozku a je mentálně hendikepovaná. Dnes je jí 33 let a je na úrovni zhruba 8 letého dítěte.

Během setkání s touto neuvěřitelně silnou a optimistickou ženou, jsem pocítila soucit, ale také obrovskou vděčnost. Uvědomila jsem si, že císařské řezy pro mě a mé dcerky byly požehnáním a já se na celou situaci mohla podívat úplně jinýma očima.

Očima lásky, důvěry, pokory a vděčnosti.

Jsme naživu

Jsme zdravé

Můžeme být spolu

A stačilo se na situaci PODÍVAT z jiného úhlu a skutečně to PROCÍTIT.

Pokud vnímáš ve svém životě křivdu či nepřízeň osudu, zkus se na svoji situaci podívat jinak.

Co ti tato situace přinesla dobrého?

V čem tě posunula?

Kdyby za tebou přišel člověk, kterého máš velmi ráda a řekl ti, že prožil to co ty, co bys mu/jí řekla? Jak bys mu/jí vyjádřila svoji účast a podporu?

Stejnou účast a PODPORU, kterou bys dala druhému, DEJ SOBĚ.

Někdy nad událostmi nemáme kontrolu, ale vždy máme volbu, jak se na danou věc díváme a jak ji vnímáme.

A navíc, co bylo, to bylo a ty jsi v tu danou chvíli dělala to nejlepší, co jsi mohla.

Stejně jako tehdy já.

S láskou

Lenka